Diety slavných

Jana Šulcová

"Nechat se porazit je jednoduché", říká herečka Jana Šulcová

Herečku Janu Šulcovou překvapí už opravdu máloco. Když prý lékař začíná zeširoka hovořit o tom, co vše může způsobit kouření při nějakém zákroku, je jí jasné, že chce sdělit hlavně to, aby nekouřila.

Proto o lékařích tvrdí, že jsou šneci. Na druhou stranu na ně ale nedá dopustit. V posledních letech jí totiž pomohli dát se opět dohromady.

* Jaké jste měla zdravotní potíže?

To je na delší vyprávění. Nejdříve jsem mívala žlučníkové záchvaty, samozřejmě od nervů. Bylo to v době, kdy jsem procházela rozvodem, a nesla jsem to dost težce. Vždycky jsem zavolala záchranku a doktor mí píchnul injekci. Pak mě jednou chtěli odvézt rovnou do nemocnice, jenže já měla doma tři psy, které jsme nemohla nechat samotné. Operaci jsem se ale stejně nevyhnula. Skončila jsem v pražském IKEMu, kde mi zachránili život.

* To to bylo s tím žlučníkem tak vážné?

Přidala se k tomu slinivka a já se z toho dostala díky skvělým odborníkům a také díky své vnitřní síle - což však není zásluha moje, ale je to dar do pánaboha. A pak mě ještě začala trápit štítná žláza a musela jsem na další operaci. Vlastně i štítná žláza ale souvisela s tím, co mě postihlo - psychosomaticky prý totiž problémy se štítnou žlázou znamenají ztrátu partnera a projeví se to zhruba sedm let poté. Rozvod s Oldou Víznerem jsem opravdu prožívala velmi bolestivě. Nebylo to proto, že bych milovala někoho, kdo mě opustil a už mě milovat nechce, ale těžce jsem nesla rozpad rodiny a skandál, protože hodně lidí mi to přálo.

* Co vám zdravotně nejvíc pomohlo?

Když mi bylo nejhůř, vážila jsem jen něco přes 40 kilo, a pak jsem odjela do Karlových Varů. A tam se stal zázrak. Jela jsem tam na čtyři týdny a každý týden jsem přibrala zhruba deset kilo. Večer jsem šla spát a ráno jsem vypadala jinak! Měla jsem s sebou dva kufry šatiček, a když jsem odjížděla, neměla jsem co na sebe. Z domova jsem si proto nechala poslat alespoň staré vytahané džíny, ve kterých jsem chodila na procházky se psem.

* Jak vás to všechno změnilo?

Tak, že dnes si k sobě už nic negativního nepřipouštím a držím se hesla, že dobrou náladu za mě nikdo jiný neudělá. Musím se snažit sama. Nechat se porazit je to nejjednodušší. Mnoho lidí by si přálo, aby jejich život byl jako ležet na dece na slunci a opalovat se. Jenže o tom život není.

* Proč si myslíte, že měl takový úspěch film S tebou mě baví svět, kde jste hrála jednu z hlavních postav?

Bylo to proto, že to bylo o dětech a fungující rodině. Každý by to chtěl, ale nikdo pro to nic neudělá. Všichni jsou uspěchaní, ale ber kde ber, rodině a dětem musíte dát svůj čas. Bez toho to fungovat nebude!

* Jak jste to zvládala vy, tak vytížená herečka?

Lidé si myslí, že herci na děti nemají vůbec čas, ale není to tak. A když jsme nemohli být s nimi, brali jsme je všude s sebou. Na Silvestra jsme třeba chodili na pochody na Karlštejn, pak jsme si vždycky udělali ohýnek, opekli buřta a potom se šlo slavit. Děti byly pořád s námi, a když nás náhodou tři dny neviděly, o to víc jsme se jim věnovali potom. Na Velikonoce jsme s oběma dcerami, Terezkou a Rozárkou, pekly jidášky, o Vánocích jsme nosily mouku meluzíně, budily jsme stromky...

* Máte nějaké své krédo?

Miluju teorii vlka. Vlk se podívá, objektivně zhodnotí situaci, a když zjistí, že z toho kořist nekouká, otočí se a jde pryč. Kdežto voříšek, ten jde do boje bez rozmyslu. Pak má natržené ucho a prokousnutý ocas. A to všechno jenom proto, že neodhadl situaci a pustil se do boje, protože si myslel, že je hrdina. Platí to i mezi lidmi. Nemá cenu plýtvat energií na to, co nemá smysl. Lepší je šetřit si ji na chvíle, kdy bude potřeba.